Kapitola 13. Nastavení služeb serveru

Obsah
13.1. DHCP
13.2. Antispamový subsystém
13.3. Antivirový subsystém
13.4. Poštovní server
13.5. Souborový server
13.6. Odkazy na WebIS
13.7. Přihlašovací doména
13.8. Ostatní možné služby

V nejvyšší úrovni Administrace, v záložce Další nastavení je nabídka Nastavení služeb serveru. Ne všechny služby popsané níže jsou k dispozici na každém serveru, některé fungují jako moduly, které se instalují zvlášť podle toho, jaký typ serveru je u daného zákazníka v provozu nebo jaké speciální požadavky zákazník má.

13.1. DHCP

DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) je aplikační protokol z rodiny TCP/IP. Používá se pro automatické přidělování IP adres koncovým stanicím a dalším síťovým zařízením (obecně klientům) v síti. Současně s IP adresou posílá server stanicím i další nastavení pro používání sítě, například adresu nejbližšího směrovače (routeru), masku sítě nebo adresy DNS serverů. DHCP protokol přináší zejména tyto výhody:

V Administraci je možné nakonfigurovat DHCP server. Ten přiděluje klientům IP adresy automaticky a na omezenou dobu. Klient před přidělením adresy může požádat o dobu platnosti a v průběhu připojení si sám žádá o prodloužení platnosti, pokud to potřebuje. V tabulce Globální nastavení lze nastavit implicitní a maximální dobu platnosti pro přidělenou IP adresu.

Přidělování IP adres je vždy vázáno na určitý rozsah, který definuje podsíť. Tuto podsíť zadáváme ve tvaru IP adresa/maska sítě (např. 192.168.1.1/24 nebo 192.168.1.1/255.255.255.0), kde IP adresa je adresa přidělená serveru, zatímco maska sítě udává, která část IP adresy je vyhrazena pro číslování konkrétních počítačů v síti.

Kliknutím na zadanou podsíť v seznamu ji můžete dále konfigurovat, viz níže. V tabulce Aktuální stav jsou informace o klientech, kteří jsou právě připojeni a mají serverem DHCP přidělenu dočasnou nebo fixovanou IP adresu.

Obrázek 13-1. Základní nastavení DHCP

13.1.1. Nastavení DHCP pro podsíť

V rámci podsítě může být definována nějaká doména, která se bude přidávat k hostname jednotlivých klientů při překladu IP adres pomocí DNS. Jako IP adresa pro jmenný server a router se implicitně přednastaví první adresa náležící do rozsahu podsítě, což je obvyklý způsob. Adresa pro jmenný server nebo router ale nemusí být nutně číselná, jak je vidět na obrázku níže. Adres pro jmenné servery i routery může být víc, pokud jsou odděleny čárkou. Implicitní a maximální doba pro přidělení IP adresy mohou být pro podsíť jiné než pro celý server, pokud nejsou zadány, platí ty ze serveru.

Obrázek 13-2. Nastavení DHCP pro podsíť

V dané podsíti nemusí být všechny IP adresy k dispozici klientům. K určení těch skutečně volných slouží rozsahy přidělovaných adres. Rozsah se zadává ve tvaru [počáteční IP]-[koncové IP], jak je vidět na obrázku. Nelze zadávat rozsahy, kde některá s hraničních IP adres nepatří do podsítě a nelze zadávat samostatné IP adresy.

Pokud je to nutné nebo vhodné, je možné v dané podsíti vybranou IP adresu fixovat, tzn. přiřadit ji ke konkrétnímu klientovi tak, aby ji server DHCP nemohl přiřadit jinému klientovi. Fixovaná IP adresa musí ležet v dané podsíti, ale současně mimo definované rozsahy adres, které se přidělují automaticky.

Fixovaná IP adresa je vázána na konkrétní síťové zařízení, které už při výrobě dostane jedinečný identifikátor (vlastně výrobní číslo), kterému se říká MAC adresa (Media Access Control). Tato adresa se skládá z 48 bitů a nejčastěji se zapisuje jako šestice dvojciferných hexadecimálních čísel oddělených dvojtečkami (například 01:23:45:67:89:ab). Jméno zařízení je rovněž povinné a slouží jako jmenovka pro lepší orientaci správce.